Absolventka dálkového studia RNDr. Jan Vaníčková ze stáže ve firmě Wala v Eckwalden

Přidáno 2017-07-04 22:14:27 | ZPĚT NA VÝPIS GALERIÍ V SEKCI →

Milí přátelé,

máme první týden za sebou, tak už můžeme i pár slov o tom, jak se nám daří, napsat. Pro všechny je to veliká změna. Asi nejlíp to zvládá Ondřej, ten se i rád přiučí německy, například hallo a tschuss už umí, akorát místo tschuss říká třeba "čus bus autobus". Šíma už v autě řekl: "ale to nebudu nikomu rozmět". A měl pravdu. Tak je z toho trochu vedle, ale naštěstí to kompenzují jiné zážitky. Děti tady bohužel v okolí moc nejsou, leda menší, cca od tří let se někam ztrácí a zatím nevíme kam, takže, když byste někdo měl chuť se sem podívat, jste vítáni (teda ubytování bohužel poskytnout nemůžeme, zato vás můžeme vzít na výlet ke spokojeným kravám nebo do jedné z nejslavnějších zahrad léčivých rostlin v Německu).

Samozřejmě si nemůžeme pomoci, abychom nesrovnávali zdejší poměry s podmínkami u nás. Například si tady všímáme, že v každé vesnici je hned několik fungujících statků (často bio), ke kterým si místní jezdí nakupovat. Statky mají malá políčka a pár kusů dobytka a vesměs se jedná o rodinné podniky. Je zcela běžné, že se vzduchem nese vůně hnoje, ale to je asi jediné minus celého systému. Připisujeme to nepřerušené tradici a také tomu, že lidé jsou zvyklí se podporovat. Obec je tak nějak hrdá na své lidi a dohromady udržují vše v pořádku a obnovují. Tak skoro na každé lavičce, prameni apod. je cedulka jak a kdy se na opravu, výrobu obec složila. V domě, kde nyní bydlíme, jsou čtyři byty a dům je v poslední ulici ve vsi. Máme krásný výhled, včetně pasoucích se krav, které kluci rádi sledují. Lidé jsou zvyklí nechávat klíče v zámku zvenčí, kolárna je neustále otevřená a dnes kluci přišli na to, že vstupní dveře se nemusí otevírat klíčem ale stačí do nich jen strčit...no comment.

Já si hodně užívám, že mohu chodit do práce, nemusím vařit apod. a mám jen docela malé špatné svědomí, že v tom Roman je sám. On zase nastoluje klukům mužský režim, což potřebují jako sůl a výborně vše zvládá. Moji radost z krásné činnosti nerozhodí ani to, že na sklizeň vstávám ve 4 hod (dělá se za úsvitu nejpozději do chvíle, kdy na rostliny zasvítí sluneční paprsky) a když nejdu na sklizeň, tak začínáme v 6 nebo v 7 rostliny zpracovávat a protože jedu ráda na kole a cestu mám teď dobrou půlhodinu, tak vstávám o dost dřív než jsem byla zvyklá a když se jdu kolem deváté nasvačit, mám většinou dojem, že jsem po obědě. V laboratoři, kde pracuji, je cca 20 lidí, kteří se různě střídají na různé činnosti tak, aby vše vyšlo. Je velmi důležité, aby se vše dělalo v klidu a soustředěně (ony taky například ty nože na krájení jsou velmi ostré, takže se jeden jen tak nezapovídá). Proto také v místnostech jsou jen malé budíčky, aby se lidé nestresovali časem. A přesto se vše, řekla bych i na minuty, stihne. Prací se nese obrovský respekt k rostlinám (koneckonců ke všem bytostem), který vede až k takovým detailům, že se žádný zbytek jen tak nevyhodí pryč, že se hmoždíře pečlivě vymývají a vymyté se dává do výluhu, protože léčivá rostlina je zde velmi ceněná, takže i když je příšerná sklizeň, vše se zpracuje s maximální pečlivostí. Rukama projde každý lístek a to hned několikrát a je očištěn, okrájen, zpracován do vodního výluhu. Pracuje se velmi čistě, přísně hygienicky.

Byla jsem upozorněná, že někdy se může na člověku při zpracovávání projevit to, co rostlina léčí, protože je to velmi intenzivní kontakt. A vida, hned když jsme v pátek zpracovávali vrbu, tak jsem měla bolest žaludku. V moudré knize, kterých tu mají hned několik (no, jsem na začátku), se píše zhruba to, že vrba harmonizuje trávící systém a vztah mezi eternými a astrálními silami... Kolegyně Petra, Rakušanka o deset let starší, která vystudovala mikrobiologii a zabývala se výzkumem a má podobné naladění a zájem o výzkum jako já, mi hned prozradila více o tom, jak je to se žaludkem a slíbila, že mi přinese některé produkty, abych se lépe dokázala ochránit v oblasti solar plexu...

No, jak jsem řekla, užívám si nesmírně. Jen mě trápí ten nemalý detail, že je to v Německu a ne doma. Součástí práce je, že se vše dává po každém zpracovávání do pořádku, úklid tak zabere cca třetinu práce. Mám dojem, že jestli nic, tak ten smysl pro úklid si teda domů přivezu:-) Snad jen dodám, že vše se dělá výlučně ručně, veškeré nástroje jsou výhradně přírodní, nikde není v procesu elektrický stroj, umývání je stopro ekologické, nikde se nesetkáte se syntetiky. V celém areálu Waly je přísně zakázáno používání mobilních telefonů, počítače se do kontaktu s bylinami nedostanou ani náhodou, jsou daleko v jiných prostorách. Bylinné výluhy prochází ušlechtilým rytmickým fermentačním procesem a vydrží desítky let. Ve sklepení mají sklad, to je nádhera, nabízí se srovnání se sklepením vzácných vín, a tam je nejstarší výluh z roku 65, tj. ještě z dob působení dr. Hauschky. Takové to jsou tedy léky, no už abychom je měli ještě snáze dostupné i u nás. (á propos existuje distribuční firma MAP Pharma, která veškeré anthroposofické léky, včetně těch od Waly, dodává do Čech do lékáren, takže vše můžete i u nás již získat)

Veliký zážitek jsou pro nás krávy z Demeter (biodynamického) chovu, jednu krasavici posíláme na fotce. Zaujmout může, že má rohy, zatímco běžně se kravám rohy odstraňují. Ale ony jsou s těmi rohy mnohem důstojnější (a nejen to samozřejmě). Dozvěděli jsme se, že se odstraňují, protože jsou jinak krávy chované na příliš malých prostorech a jsou tím pádem agresivní a tak jim odstraní rohy, aby si neublížily. Typické blbé řešení blbé situace, jak jej známe z jiných oblastí. Tady krávy ani býci agresivní nejsou, hladili jsme si veliké staré býky, jsou krotcí jako beránci a jsou to opravdu nádherná a obětující se zvířata, velmi klidná a důstojná. Byl to pro nás zážitek pro všechny. Samozřejmě si od těch krav kupujeme mlíko... Jinak kváskový bio chléb, tati, v ceně cca 110Kc,- za kilo. A bio vejce? Žehráte na cenu 6Kc za vejce, tady až za 12,- za kus. I když v obchoďáku se dá i bio sehnat celkem v ceně jako u nás. Jinak se ceny pohybují podobně, něco levnější, něco dražší, něco o dost dražší.

Na fotkách taky najdete překrásnou duhu, kterou jsme viděli před pár dny přímo z oken bytu. Někudy pod tou duhou jezdím do práce :-)

Našimi blízkými kamarády tu jsou manželé Moebiovi, oba přes osmdesát let, léčební pedagogové a nesmírně milí, srdeční a moudří lidé. Pošleme fotku také s nimi, ještě nemáme. Zítra jedeme na výlet, pan Moebius nám chce ukázat něco z dávné historie okolí (asi Keltské, má to být překvapení:-). Anežko, moc děkujeme, že jsi nás seznámila.

Všechny vás moc zdravíme, budeme rádi, když nám napíšete jak se daří vám a kdy přijedete :-)

Krásný den,
Vaníčkovi

ps: určitě jsem nezvládla poslat všem tak od nás prosím pozdravujte i ostatní, moc díky.

ps: děkujeme za vaši podporu před cestou, za pomoc i za inspiraci (díky Johanno!).


Milí přátelé,

máme první týden za sebou, tak už můžeme i pár slov o tom, jak se nám daří, napsat. Pro všechny je to veliká změna. Asi nejlíp to zvládá Ondřej, ten se i rád přiučí německy, například hallo a tschuss už umí, akorát místo tschuss říká třeba "čus bus autobus". Šíma už v autě řekl: "ale to nebudu nikomu rozmět". A měl pravdu. Tak je z toho trochu vedle, ale naštěstí to kompenzují jiné zážitky. Děti tady bohužel v okolí moc nejsou, leda menší, cca od tří let se někam ztrácí a zatím nevíme kam, takže, když byste někdo měl chuť se sem podívat, jste vítáni (teda ubytování bohužel poskytnout nemůžeme, zato vás můžeme vzít na výlet ke spokojeným kravám nebo do jedné z nejslavnějších zahrad léčivých rostlin v Německu).

Samozřejmě si nemůžeme pomoci, abychom nesrovnávali zdejší poměry s podmínkami u nás. Například si tady všímáme, že v každé vesnici je hned několik fungujících statků (často bio), ke kterým si místní jezdí nakupovat. Statky mají malá políčka a pár kusů dobytka a vesměs se jedná o rodinné podniky. Je zcela běžné, že se vzduchem nese vůně hnoje, ale to je asi jediné minus celého systému. Připisujeme to nepřerušené tradici a také tomu, že lidé jsou zvyklí se podporovat. Obec je tak nějak hrdá na své lidi a dohromady udržují vše v pořádku a obnovují. Tak skoro na každé lavičce, prameni apod. je cedulka jak a kdy se na opravu, výrobu obec složila. V domě, kde nyní bydlíme, jsou čtyři byty a dům je v poslední ulici ve vsi. Máme krásný výhled, včetně pasoucích se krav, které kluci rádi sledují. Lidé jsou zvyklí nechávat klíče v zámku zvenčí, kolárna je neustále otevřená a dnes kluci přišli na to, že vstupní dveře se nemusí otevírat klíčem ale stačí do nich jen strčit...no comment.

Já si hodně užívám, že mohu chodit do práce, nemusím vařit apod. a mám jen docela malé špatné svědomí, že v tom Roman je sám. On zase nastoluje klukům mužský režim, což potřebují jako sůl a výborně vše zvládá. Moji radost z krásné činnosti nerozhodí ani to, že na sklizeň vstávám ve 4 hod (dělá se za úsvitu nejpozději do chvíle, kdy na rostliny zasvítí sluneční paprsky) a když nejdu na sklizeň, tak začínáme v 6 nebo v 7 rostliny zpracovávat a protože jedu ráda na kole a cestu mám teď dobrou půlhodinu, tak vstávám o dost dřív než jsem byla zvyklá a když se jdu kolem deváté nasvačit, mám většinou dojem, že jsem po obědě. V laboratoři, kde pracuji, je cca 20 lidí, kteří se různě střídají na různé činnosti tak, aby vše vyšlo. Je velmi důležité, aby se vše dělalo v klidu a soustředěně (ony taky například ty nože na krájení jsou velmi ostré, takže se jeden jen tak nezapovídá). Proto také v místnostech jsou jen malé budíčky, aby se lidé nestresovali časem. A přesto se vše, řekla bych i na minuty, stihne. Prací se nese obrovský respekt k rostlinám (koneckonců ke všem bytostem), který vede až k takovým detailům, že se žádný zbytek jen tak nevyhodí pryč, že se hmoždíře pečlivě vymývají a vymyté se dává do výluhu, protože léčivá rostlina je zde velmi ceněná, takže i když je příšerná sklizeň, vše se zpracuje s maximální pečlivostí. Rukama projde každý lístek a to hned několikrát a je očištěn, okrájen, zpracován do vodního výluhu. Pracuje se velmi čistě, přísně hygienicky.

Byla jsem upozorněná, že někdy se může na člověku při zpracovávání projevit to, co rostlina léčí, protože je to velmi intenzivní kontakt. A vida, hned když jsme v pátek zpracovávali vrbu, tak jsem měla bolest žaludku. V moudré knize, kterých tu mají hned několik (no, jsem na začátku), se píše zhruba to, že vrba harmonizuje trávící systém a vztah mezi eternými a astrálními silami... Kolegyně Petra, Rakušanka o deset let starší, která vystudovala mikrobiologii a zabývala se výzkumem a má podobné naladění a zájem o výzkum jako já, mi hned prozradila více o tom, jak je to se žaludkem a slíbila, že mi přinese některé produkty, abych se lépe dokázala ochránit v oblasti solar plexu...

No, jak jsem řekla, užívám si nesmírně. Jen mě trápí ten nemalý detail, že je to v Německu a ne doma. Součástí práce je, že se vše dává po každém zpracovávání do pořádku, úklid tak zabere cca třetinu práce. Mám dojem, že jestli nic, tak ten smysl pro úklid si teda domů přivezu:-) Snad jen dodám, že vše se dělá výlučně ručně, veškeré nástroje jsou výhradně přírodní, nikde není v procesu elektrický stroj, umývání je stopro ekologické, nikde se nesetkáte se syntetiky. V celém areálu Waly je přísně zakázáno používání mobilních telefonů, počítače se do kontaktu s bylinami nedostanou ani náhodou, jsou daleko v jiných prostorách. Bylinné výluhy prochází ušlechtilým rytmickým fermentačním procesem a vydrží desítky let. Ve sklepení mají sklad, to je nádhera, nabízí se srovnání se sklepením vzácných vín, a tam je nejstarší výluh z roku 65, tj. ještě z dob působení dr. Hauschky. Takové to jsou tedy léky, no už abychom je měli ještě snáze dostupné i u nás. (á propos existuje distribuční firma MAP Pharma, která veškeré anthroposofické léky, včetně těch od Waly, dodává do Čech do lékáren, takže vše můžete i u nás již získat)

Veliký zážitek jsou pro nás krávy z Demeter (biodynamického) chovu, jednu krasavici posíláme na fotce. Zaujmout může, že má rohy, zatímco běžně se kravám rohy odstraňují. Ale ony jsou s těmi rohy mnohem důstojnější (a nejen to samozřejmě). Dozvěděli jsme se, že se odstraňují, protože jsou jinak krávy chované na příliš malých prostorech a jsou tím pádem agresivní a tak jim odstraní rohy, aby si neublížily. Typické blbé řešení blbé situace, jak jej známe z jiných oblastí. Tady krávy ani býci agresivní nejsou, hladili jsme si veliké staré býky, jsou krotcí jako beránci a jsou to opravdu nádherná a obětující se zvířata, velmi klidná a důstojná. Byl to pro nás zážitek pro všechny. Samozřejmě si od těch krav kupujeme mlíko... Jinak kváskový bio chléb, tati, v ceně cca 110Kc,- za kilo. A bio vejce? Žehráte na cenu 6Kc za vejce, tady až za 12,- za kus. I když v obchoďáku se dá i bio sehnat celkem v ceně jako u nás. Jinak se ceny pohybují podobně, něco levnější, něco dražší, něco o dost dražší.

Na fotkách taky najdete překrásnou duhu, kterou jsme viděli před pár dny přímo z oken bytu. Někudy pod tou duhou jezdím do práce :-)

Našimi blízkými kamarády tu jsou manželé Moebiovi, oba přes osmdesát let, léčební pedagogové a nesmírně milí, srdeční a moudří lidé. Pošleme fotku také s nimi, ještě nemáme. Zítra jedeme na výlet, pan Moebius nám chce ukázat něco z dávné historie okolí (asi Keltské, má to být překvapení:-). Anežko, moc děkujeme, že jsi nás seznámila.

Všechny vás moc zdravíme, budeme rádi, když nám napíšete jak se daří vám a kdy přijedete :-)

Krásný den,
Vaníčkovi

ps: určitě jsem nezvládla poslat všem tak od nás prosím pozdravujte i ostatní, moc díky.

ps: děkujeme za vaši podporu před cestou, za pomoc i za inspiraci (díky Johanno!).